Něco o ničem

17. července 2011 v 0:53 | Natálie Černá |  ♥ Volná témata
Celé dny, či celý život se jen a pouze utápíme v rozmanitosti naší či cizí mysli. Celé dny, či celý život přemýšlíme nad pro nás tak podstatnými věcmi, že zapomínáme na "samozřejmosti", které nám protékají mezi prsty. Máme pocit nebo alespoň touhu po nadprosté kontrole nás, lidí a věcí kolem nás a hlavně po naprosté konstrole toku času a osudu. Osud je blbost'? Ano souhlasila bych s tím, ale stále dokážu být i já pověrčivá což velmi úzce souvisí s důvěřivostí. Ano to důvěřivost v nás vnáší ty krásné pocity a stejně jako zjištění, či podvod nám zacuchá s nervy. Bohužel se s těmito věcmi setkáváme v úském souladu a následky tak nevyhnutelné nás doslova drtí. Šťastlivec ten kdo dokáže věřit po celý svůj život bez následku zjištění a následného propadu. Mám sen, né takový jaký mají malé děti, nechci být astronaut, slavná herečka, nebo nesmírně bohatá, chci jen jednoho člověka který mě bude mít rád takovou jaká budu a nebude mě chtít jinou. Moje citové výlevy budu hasit v jeho náručí, svými slzami budu smáčet jen jeho kůži a oděv a jen jemu bude patřit moje mysl. Dokážu milovat, ba dokonce k zbláznění, ale teď cítím, že jediné co bude vroucně se mnou budu jen a jen já. Mé nenarozené děti budu oplakávat sama a také se sama těšit ... nemám závěr , jen a pouze hořko v krku ... Vaše Natyna ... snad navždy realista ...
 
Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.