Vždy se něco najdě:o) - Články

Možná, že jsem to já ...

Wed, 07 Mar 2012 19:17:08 +0100

Představ si znám holku, která není hezká ani chytrá (no spíš trochu blbá) a ta měla takovej normální den, byla ve škole znáš to. No a prostě jí napadlo se zeptat svého spolužáka jestli nejede s ní busem (jestli jí bylo smutno z toho, že s ní moc lidí až do zapadlého koutu kde bydlela nejezdilo, nevím) ale on řekl, že jo ... čekala a vypadalo to, že nepříjde ... ale nakonec přišel (ona se začala cítit tak nějak zvláštním způsobem příjemně) a on si snad poprvé sedl k ní (nevím jestli váhal, jestli mu jí bylo líto ... ) a začali si povídat (opravdu jí cesta ubíhala a byla celá okouzlená). Doma si řekla zpátky do reality, ale on jí dokázal očarovat i ve spánku. A to byla ta chvíle kdy se všechno změnilo.

Trochu změna :)

Thu, 09 Feb 2012 21:42:00 +0100

Tak jak se líbí změna?

Bude také více článku do rubrik Ufonek a The Sims :)

Pište si o témata a případné náplně článků :)

......

Prozatím mrkněte na ->

Těším se na Vás :) Natyka <3

Pečovatel (fce)

Thu, 09 Feb 2012 20:46:05 +0100

Vedoucí funkce: Grupy

Požadovaný počet hodin: 30

Výplata: Jen to co si vydělá za starání

Počet pečovatelů: 220

Postará se o vaše pejsky či mazlíčky, když si o to řeknete v péči->pečovatel. Jakmile zaškrtne, že se o určité pejsky či mazlíčky bude starat, tak se prostě starat musí, jinak může přijít o funkci. Neodškrtávejte v péči věci, které tam nepatří (tapetování a podobně), toto bude adminem smazáno. Při opakovaném odškrtávání věcí, které nemůžete splnit (nesmyslné, opakované atd) můžete přijít o funkci.

-> Jinak tuhle funkci dělám i já :) (Natyka4) ... takže se mi hlašte :))

Něco o ničem

Sun, 17 Jul 2011 00:53:21 +0200

Celé dny, či celý život se jen a pouze utápíme v rozmanitosti naší či cizí mysli. Celé dny, či celý život přemýšlíme nad pro nás tak podstatnými věcmi, že zapomínáme na "samozřejmosti", které nám protékají mezi prsty. Máme pocit nebo alespoň touhu po nadprosté kontrole nás, lidí a věcí kolem nás a hlavně po naprosté konstrole toku času a osudu. Osud je blbost'? Ano souhlasila bych s tím, ale stále dokážu být i já pověrčivá což velmi úzce souvisí s důvěřivostí. Ano to důvěřivost v nás vnáší ty krásné pocity a stejně jako zjištění, či podvod nám zacuchá s nervy. Bohužel se s těmito věcmi setkáváme v úském souladu a následky tak nevyhnutelné nás doslova drtí. Šťastlivec ten kdo dokáže věřit po celý svůj život bez následku zjištění a následného propadu. Mám sen, né takový jaký mají malé děti, nechci být astronaut, slavná herečka, nebo nesmírně bohatá, chci jen jednoho člověka který mě bude mít rád takovou jaká budu a nebude mě chtít jinou. Moje citové výlevy budu hasit v jeho náručí, svými slzami budu smáčet jen jeho kůži a oděv a jen jemu bude patřit moje mysl. Dokážu milovat, ba dokonce k zbláznění, ale teď cítím, že jediné co bude vroucně se mnou budu jen a jen já. Mé nenarozené děti budu oplakávat sama a také se sama těšit ... nemám závěr , jen a pouze hořko v krku ... Vaše Natyna ... snad navždy realista ...

Taková trapná úvaha

Mon, 20 Jun 2011 21:48:05 +0200

Dlouho jsem neblogovala (ani nevím proč), vždy jsem se na blog obracela jako na děníček pro zvané lidi, kteří mi velmi pomohli s bolestí, ale teď mám té bolesti víc než dost a blog se pro mě stal jen trapnou atrapkou nabízející sotva poloviční pomoc kterou potřebuji ... vidím se jakoi obraz ztroskotaného alkoholika na dně svích sil a na opačné staně svým představ o budoucnosti. Dost neoptimistické zvlášť pro zamilovanou puberťačku, která by tím tak zvaným humorem měla přímo hýřit a slunce z duše by jí mělo vyčuhovat i konečky prstů. Ale nic. Všechno se mi vytratilo a na opačné straně karty se objevil trn plný jedu, který měl přímou cestu k duši. Nepíši srdce, nevěřím že něco tak nechutně krvavé a pulsující může přinést lásku, spíš naopak příjde mi to jako posel utrpení. Avšak když se nad tím zamyslíte láska je rubem utrpení, ale já nechci věřit něčemu tak ošemetnému, chci jistotu a tu nevidím jinde než v duši. Reinkarnace? Můj přítel to povazuje za hloupost, on v podstatě věří jen čiré přírodě a něco na co si nemůžu šáhnout nebo jsem to ani neviděl (či si to nepamatuji) prostě není ( s vyjímnkou ony důvtipné scény z nejmenovaného filmu, kdy muž věří v něco co má žena i přez to, že to neviděl).

Já věřím v něco víc, věřím v péči o duši. A to jak je s ní nyní zacházeno se mi ani z mála nelíbí. Já nesvěřuji osobě kterou miluji srdce, já mu svěřuji duši, jen po troškách mu ukazuji světlé i stinné stránky, ale to je často spojováno s nepochopením a posměchářskými narážkami.

Změna je život

Tue, 22 Mar 2011 21:17:20 +0100

Dobrý večer ve spolek. Ano jsem tu pořát ta čůza, která má sebevražedný keci. Dneska jsem byla se svou kamarádkou, která mi opravdu přirostla k srdci víc než jsem tušila, že je možné. Je to jedna z mála lidí, kteří vás milují i když s nimi netrávíte moc času, milují vás takový jaký jste. Mám štěstí, já vím teď zním trochu jako blázen páč jeden článek o tom jak mě to tu nebaví a druhý, že mám štěstí. Nevím co mám dělat lidi jsem v háji večer si lehnu a najednou mi začnou padat slzy na polštář a já tam prostě ležim bulim a broukám si písničky. Asi nejsem schopná už psát články, které Vám něco dají, nebo vás zaujmou, ale neštve mě to. Možná i proto, že sem nikdo nechodí a já to tu mám jako takový veřejno neveřejný deníček.

Slibuju, že se polepšim, konečně dopíšu svojí "knihu" a budu se snažit plodit něco užitečného. Zatim se mějte hezky a neberte si příklad ze mě a mích depresí :) Vaše Natálie.

Dáme to!!

Mon, 14 Mar 2011 12:28:50 +0100

Život je jen a jen o tom zvládát to. Dávat to! Prostě se snažit. Ale mě to kurva nebaví lidi (trochu mě snad znáte) nejsem sprostá, nemám to ráda, ale nedávám to! Prostě nezvládám jenom zvládat život. V hlavě tisícery myšlenek jak napsat knihu na rozloučenou, jak by to byl propadák, jak by si mě nikdo nepamatoval, prostě jenom kus masa pod hlínu a konec. Ale na druhou stranu mám tu rodinu, mám tu kamarády, mám tu kluka, svojí lásku, která mě tu drží. Ale k čemu s ejen držet? Chtěla bych lítat, ale neodletět. Zůstat tady, ale s lehkostí balonku na pouti, dívat se na svět s mazkou cinika apod ní se jen a jen smát. A né tu masku optimisty a pod ní topit se v slzách, rozpouštět se v sobě. Kolikrát se ptám proč tu vlastně jsme? Nic přece nemá smysl, ale to takhle prostě nejde. Neptejte se co tu, ale ptejte se jak líp! Proč? Mám tolik proč! Chce se mi plakat a chce se mi křičet, ale mám strach, neptejte se proč, já sama to nevím a ani nechci! Líbí se mi takovej status, moudro nebo si tomu říkejte jak chcete, ale zní: "Neserte se mi do života, já si ho poseru sama!" a jde mi to excelentně, všechno kazim, bořim, ničim. Nesnažte se mi lhát, že en já to vím sama! Je to možná jen můj názor, ale kdybych nebyla tak by to bylo snažší, prostě jsem asi srab nebo nějaký sobec a vím to!! Nechci prostě už nic JENOM zvládat je to jenom o výšinách a pádech! :'( vezměte si z toho co chcete. Vezměte si co chcete ze mě! Ale mám svou pravdu!

Někdo já

Wed, 16 Feb 2011 22:35:45 +0100

Je tmavý večer. Nevím kolik je hodin, ale již je tma a já vidím jen díky řídkým pouliční lampám. Jsem na nějaké z těch opuštěných ulic o kterých slýcháte v televizích, ale mě je to jedno, neběhám tu kolem dokola a nekřičím, jen tak si jdu a je mi jedno kam, nevím totiž co tu dělám, já nevím ani kdo jsem. Začalo to asi před týdnem stál jsem vprostřed náměstí a jen tak koukal kolem sebe, slunce mě pálilo na obnažená ramena a já jen tak bezvýznamně zíral do oken vysokých budov netušíc kdo jsem a proč tu stojím. V kapce jen pár drobných a klíče nevím od čeho, možná od luxusního bytu, možná od ušmudlané garsonky proč to zjišťovat? Zítra vstanu nevím kde a budu zase naprosto s čistou myslí zírat do nekonečného světla či tmy. Zeptej se mě kdo jsem a odpoví ti pouze můj prázdný výraz, má to však svou výhodu můžeš se ptát stále dokola a mě to nebude nikdy otravovat, já si to nebudu pamatovat!

Nesnáze v podílovém tvaru

Wed, 26 Jan 2011 19:18:04 +0100

Každý jsme občas zacítili tu hořkou chuť v hrdle přes kterou nic nedostaneme a tomu se většinou říká nesnáze. Pojmenovala jsem to nesnáze v podílovém tvaru z prostého důvodu vždy se snažíme v nerovnici najít ten výraz kdy se rovná nule v naší situaci zbytečný, a to je v životě většina jen musíme najít to správné řešení :), ale bohužel je všechno menší či větší od nuli, ale berme to z lepší stránky někdy i rovno. :)

Vaše Natyka s matikou v hlavě xD

Cesta

Sun, 16 Jan 2011 10:21:43 +0100

Byl tmavý večer a těžký vzduch tlačil na plíce,sotva jsem se šourala po černém betonu, kde za den projede sotva pět aut. Neměla jsem sílu někam jít, ale strach, že tu zdechnu byl silnější, myšlenky se mi v hlavě vařily a já měla chuť si lehnout na chladnou zem a udusit se v dýmu svých myšlenek. Oběma rukama si přidržuji pravý bok, ale i tak se má lepkavá osobnost ztrácí mezi prsty a kape na ten suchý beton. Oči se touží zavřít, zatáhnout oponu života a už nikdy reprízu neuvádět, kde je ten důvod žít, který mě má držet na nohou? Zmizel! Nemám pro koho žít, lehnu na beton a bolest prostoupí mou duši, už nikdy neuslyším nic než svůj tlukot srdce. Zavřela jsem oči, to světlo by mi jinak propálilo střípky myšlenek. Už necítím své tělo, ležím tady v půli cesty ve své vlastný touze nebýt. Tlukot srdce není znát.

Shrnutí

Mon, 08 Nov 2010 11:09:59 +0100

Taková normální hodina ICT a úkol udělat prezentaci, všichni všechno mají a při tom namají nic. Zrovna mě tak napadá jak předělat blog, půjdu především do zelené a bílé (takže totální změna), ale opravdu nevím jak to tu bude vypadat takže změnu očekávejte během tohoto týdne POSTUPNĚ! Možná sem napíšu svou práci z dopravy a pár článků o škole, ale jinak nevím, jak se říká má můza mlčí.

Hezký den a spoustu úsměvů vaše Natynka :-*

Malý Bono

Tue, 02 Nov 2010 19:19:33 +0100

Když se prvně kouknul na svět jevil se mu v světle růžové barvě, "Copak svět je takový?" pomyslil si a párkrát zamrkal, párkrát slišel o světě nebo lépe ze světa, zkrs tenkou stěnu slíchával různé zvuky a hlasy, ale jeden z nich miloval nejvíc byl tak zvonivý a měkký, že při každém zvonivém zvuku se mu div netajil dech, nechtěl zameškat ani vteřinku s tím dokonalým hlasem a tak vždycky našpicoval uši a nehybně poslouchal a tak vždy usínal. Jednoho dnes se mu zdálo nějak těsno, ale ošklivé těsno jeho uklidňující tony byly pryč a na místo nic se ozývaly protivné skřeky a vzliky, které se mu vůbec nelíbily a chtělo se mu z nich plakat, plakat? Na význam tohoto slova přišel hned jak se dostal ze zlačované jindy mekoučké a příjemné bubliny a právě tu byl jeho hlas, ale trochu jiný než před tím nyní byl víc nahlas a všude byla taková zima, byl celý rozlámaný a přišel si ošklivý, když tu vyděl rozmazaného anděla, kterému patřil onen hlas, "Chci jít k němu a né jinam!" křičel kolem sebe, ale nikdo ho neposlouchal, jako kdyby mu snad nerozuměli, ale za pár chvilek už u něj byl, tedy u ní dnes už je to maminka.

Přejmenování

Tue, 02 Nov 2010 18:59:57 +0100

Kdo sem chodí, nebo alespoň ví, že jsem tu měla rozepsanou knížku pod názvem "Tajemství mého života" tak si jistě všimnul, že z rubrik vymizel a namísto něj je tam "Cizincovo pravé jméno" takže žádná chyba jen přejmenování titulu knížky :) ... Jinak budu se snažit co nejdříve sem dodat další kapitoly, ale nemám moc času :(

... moc se těším na vaše komentíky zatim ahooj vaše Natálka :)

Změna

Fri, 22 Oct 2010 01:21:18 +0200

Měnší změna vzhledu ... jakpak se to líbí ??

Ledovec s egem

Fri, 22 Oct 2010 01:04:47 +0200

Přemýšlela jsem nad charakteristikou muže, chlapce a jiných názvů tvorů s kterými jsme odsouzeny žít své životy, - které se díky této skutečnosti už při porodu stávají promaněné - a nedošla jsem k jinačímu názoru než, že jsou to ega, která nejdou námi obyčejnými ženami zlomit, ale pouze pochroumat a která mají do nebe volající, - nedá se mluvit o všech, ale zaměřme se na ty, které se podobají kritériím - ale za to jsou velice nekontakní vůči lidem, kteří jim nenabízejí nějaký plus, ale jsou velice citliví na změny.

Vezmeme si příklad muže, který se stal díky svému vlivnému otci ředitelem velmi solidní firmy a jeho ego tím dnem nabralo rychlosti metra. Má velmi milou ženu, která má svá léta, ale snaží se udržovat ve formě různými cvičeními a při tom zvládá roli matky dvou dětí a milenky opotřebovaného a neoriginálního muže, kterému před lety řekla své ano, tato žena je velmi unavená a vyčerpaná a tak nezvládne postelovou misi - kterou jede i za svého muže - na jedničku, muži v hlavě probleskne, že jeho žena už má dobrá léta za sebou a nikdy nezvládne roli mladé dvacítky a tak z toho vyvodí jednoduchý závěr, že on neodolatelný si "zařídí" nějakou slečínku, která by se mu hodila. Snaživá sekretářka, která se sotva vyhrabala ze školy udělá cokoliv jen aby získala lepší plat a postavení ve firmě a tak začne obšťastňovat spoceného staříka, kterého brzy čeká infarkt. Jeho žena si všimne velice brzy, že se něco děje a ve svém plánu najde malou časovou skulinku, kterou využije k pátrání a taky, že najde za dva týdny ví přesně co se děje v jejich domácnosti a proč je její muž tak odtažitý, sama se začne cítit ohrožená, ale jako správná samice začne pociťovat, že to není dobré pro potomstvo a tak začne řešit. Muž cítí, že jeho žena není podezravá a už se nedoprošuje jeho pozornosti a začne pátrat on, bohužel nemá tak dobré schopnosti a vyvodí si milný závěr, že má milence se svím přítelem gayem, který tráví s jeho manželkou spousty času. Žárlení muže nabere takový spát, že nebude schopen koncentrace, ovšem žena, která je nad věcí cítí, že je vše v naprostém pořádku a tak začne být uvolněná a snaží se dodat muži najevo, že je spokojená a, že jeho záletnictví bere velmi s nadhledem, ovšem toto chovámuž bere za provokaci, nemá čas na milenku a začne slídit, když zjistí, že to bylo marné tak si vleze do postele ke své udržované ženě a obšťastní ji svím podprůměrným výkonem. - K tomu není co dodat. -

Velmi krásný a pravdivý závěr. Muži jsou ledovce s egem, které nemá váhu při taktické změně díky ženě.

Vaše opovážlivá Natálka.

Noviny !!

Mon, 20 Sep 2010 11:42:28 +0200

Rozhodla jsem se díky hodině ict začít psát sem na blog noviny. Budou o mé nové škole a o tom co se děje mimo školu (jestli bude dost informací). Šéfredaktorka budu já (Natálie Černá) a další redaktoři, fotografové, atd. budou napsáni vždy pod článkem (popřípadě fotkou).

Bude se jednat o týdeník (postupem času možná měsíčník) vždy si najdeme nějaké téma dle roční dobz, novinek kolem nás, nebo podobně. Návrhy na články se víc než-li cení. Budu se snažit i o nějaké volnější téma, ale noviny budou mít svůj řád. Ještě nejsem plně royhodnuta yda to bude víc časopis nebo nějaký deník (noviny). Noviny budou vycházet každé pondělí či pátek a budou obsahovat minimálně dvě strany čistého textu (obrázky budou v minimu).

O název novin se bude hlasovat, nebo spíše se budou psát návrhy. Kdo má už nějaký návrh pište do komentářů (nevadí když jich bude víc).

Vaše budoucí šéfredaktorka Natyka :)

Kapitola 8.

Sun, 22 Aug 2010 10:20:07 +0200

Dnešní den v klášteře byl nesnesitelný, malé děti byly obklopeny sladkou vůní jejich mladé krve, která v mnoha případech vykukovala ranami od těžké práce a častého bití sester. Helena však na obědě ani na večeři nebyla, na snídani nesměl přijít nikdo, protože nesplnili práci a tak hodně dětí během rána zkolabovalo. Rozhodla jsem se navštívit, alespoň Helenku a donést jí trochu jídla. Podstrčila jsem si pod zástěru kousek chleba a ředkev, avšak když jsem jí viděla pohublou a viditelně unavenou k umření podlomily se mi kolena a probudilo to ve mně hrozný vztek, že s ní někdo může takhle zacházet, bylo jí teprve pět let a tělo měla strhané jako třicátnice. Cítila jsem její slabě proudící krev, ale pevně jsem se rozhodla, že dnes utečeme od všeho zlého co mé holčičce ubližuje.

Když jsem od ní odcházela okolo sedmé hodiny se slibem, že bude líp objevila se jí na setinu vteřiny v očích jiskřička a na rtech náznak úsměvu. Nechtělo se mi jí ani trochu opouštět, protože venku čekala sestra s holí v ruce, věděla jsem moc dobře co se nyní stane, ale raději bych to nevěděla. Zmáčkla jsem kliku u dveří, které se s vrzáním otevřely a já vyšla na chodbu, se zvukem hlučně klapajících podpatků u bot vyrazila i sestra směrem do komůrky, na ten její škleb nikdy nezapomenu, do ruky se plácala holí v pravidelném rytmu. Ohlédla jsem se ještě přes rameno abych se podívala jak to bude dál, poslední co jsem spatřila byly Heleniny oči z kterých se už teď draly slzy. Dveře se zavřely a začal dívčí křik, rány holí o mladičkou kůži, která pod jejím náporem praskala se nesla chodbou a ve mně se začal hromadit vztek neuvěřitelnou rychlostí, nehty a zuby mi vylezly na maximum, oči jako by v ohni a já jako zbavena všechny lidskosti jsem rozrazila dveře, které vypadly z pantů. Vyděšená sestra nestačila ani zareagovat a já se na ní vrhla, nejdřív jsem jí chtěla zlomit vaz, ale to by bylo moc rychlé a bezbolestné což si nezaslouží. A tak jsem jí vrazila nehty do paže a vyrvala jí kus masa, ke kterému jsem přivoněla a odhodila do kouta, ta vůně zkažené krve mě doháněla k šílenství, ale pak jsem si vzpomněla na Helenku. "Helenko utíkej a někam se schovej, někam kde k tobě nenajde zvuk cestu." Přikázala jsem napůl zvířecím a napůl mateřským hlasem a ona poslechla, počkala jsem až když jsem necítila její vůni. Jeden pohled na sestru která se nyní svíjela v křeči a z paže jí tryskala krev proudem, a zlomila jsem jí ruku, bolestí zavřískala a hloupě se otázala "Proč?" rozzuřeně jsem po ní opakovala "Proč?!, Proč?!" a zlomila jsem jí druhou, která velmi hlasitě praskla a vyjela jí skrz kůži.

Podívala jsem se jí zhluboka do očí a pak jsem zacítila závan lidí, kteří se hrnou k nám, rychle jsem vyběhla ven z místnosti a snažila se najít pach Heleny. Naštěstí se otřela o nedalekou stěnu ramenem z kterého jí tekla krev a tak jsem se rozeběhla směrem k ní, pak už nebylo těžké jí najít, vzala jsem ji do rukou a pevně přitiskla na hruď, pak proskočila oknem a zakřičela do oken "Protože jste ji týrali!".

Líbí film?Tak čtěte

Sun, 22 Aug 2010 08:28:24 +0200

Kritika bez cenzury.

Tak dobře film?Kdybych nečetla knížky tak asi bomba, ale jelikož jsem je četla tak musím říct, že nic moc, udělali by líp kdyby to natočili celý a nepřezkakovali kapitoly, ale nemůžu brát tu radost zamilovanejm faninkám, které sou celé hotové z toho, že někdo vyfotil jejich milovaného upíra. Jenže ta láska dvou bytostí je mnohem hlubší v knížce jim závidím každou vteřinu a nezamilovala jsem si samotný vzhled upíra (který je dle knížky mnohem hezčí), ale jeho vztah, staromodní, ale tak jedinečný. Prosím všechny faninky filmů twight ságy aby si přečetly knihy, jinak neví o čem to je. Tímhle končím svoji kritiku a ještě jednou OTEVŘETE OČI!

Natálie Černá, která už oči otevřela.

Nebude to lehké

Sun, 22 Aug 2010 05:54:01 +0200

Dobré ráno lidi kteří sem chodíte nebo jste sem jen náhodou zabloudili chci sem napsat něco ze života, ale nehodlám nikoho poučovat, takže si to spíš vymyslím.

Je už celkem málo času do konce prázdnin, ale každej si najděme něco pozitivního co nám zlepší náladu, například se přibližujeme dalším prázdninám, nebo kdo chce tak jdeme na alší etapu života, která se nám zdá děsivá, ale je opravdu důležitá. Já osobně jsem chodila celých devět let na jednu školu se stejnou třídou v které se pouze přídávali nebo odcházeli lidi, kteří tušili, že ten odchod potom bude těžký a byli chytří. Musím se přiznat, že jsem s pár lidma z této třídy dokonce chodila i do školky na kterou mám vzpomínky celkově mizivé, ale docela podstatné. Například jsem ve všech představeních dělala "křoví" což většinou byly stromy a jen výjmečně houby, také si vzpomínám jak jsem si tuze přála donést si novou panenku barbie do školky abych se pochlubila a do teď nevím kdo mi jí ukradl, v tomto případě měla maminka velkou pravdu, že jsem si jí tam brát neměla. Ještě mám vzpomínku na to, že když jsme měli spát což se nám nechtělo tak ten kdo byl na postely "hlídky" tak pozoroval paní učitelky kdy půjdou kontrolovat jestli spíme a mi jako zkušení herci jsme vždy zalehli a předváděli spánek, ani tohle doteď nevím jestli to věděly nebo nám to "baštily".

Všichni máme takové vzpomínky nebo je ještě tvoříme pro naše rodiče je to těžké, ale mile rádi se ohlídnou a řeknou si "Ano měli jsme šikovné děti." a podělí se o své zkušenosti s ostatními. Moje maminka se musí zasmát nad mím velice dobrým hereckým výkonem v autobuse, který mi procházel celkem dlouho a bylo to to, že těšně před tím než jsme dojeli na konečnou do Březin kde bydlím tak jsem se opřela o okýnko nebo o rameno své mamky a předstírala spánek, kdy se mamka začala v duši radovat, že dám pokoj a budu spát, ale jakmilemě dotáhla v náruči domů a uložila do postele tak já plna energie začala řádit. Nedávno jsem se o tom bavila se svou kamarádkou (Irčou), která říkala, že tento trik neprocházel jenom mě, ale i ona dokázala tímto způsobem mamku přelstít.

Myslím si, že je střední škola důležitá, ale nedá vám takovéhle vzpomínky naopak vám dá příležitost k tomu se připravit na to, že naši drazí rodičové nás už nebudou nikam nosit v náručí ani vodit za ruku, ale musíme se o to aby jsme vyšplhali do kopce postarat sami a zjistíme, že to ani v nejmenším není tak lehké jak se nám to jevilo v dětských očích. Začneme vztávat brzy aby jsme se dokázali probrat k dlouhé době ve škole a pak udělat úkoly, už nebudeme mít starostijako v kolik si dáme sraz s přáteli a mohli blbnou, budeme chtít naložit s časem kterýho budeme mít velice málo dobře aby jsme poté nelitovali našeho rozhodnutí. Je toho strašně moc pro lidi, kteří se ještě vzpamatovávájí z toho, že dostali "občanku" a musí si dávat pozor aby neudělali průšvih,budeme vyčerpaní, rozervaní na cáry a naše energie klesne pod bod který jsme mysleli, že je nejmíň. Ještě nedávno jsem se rozhodovala nad tím jestli budu "šprt", který nezná nic než přípravu do školy a školu, nebo pořád holka, která bude průměrná ve škole a bude mít kamarády, ale nyní to vidim tak, že budu "šprt" a opravdoví kamarádi zůstanou dokud tuhle překážku nezdolám. Měli bychom si pomáhat, ale to je velmi složité, stačí když jeden zpomalí a pak se sekne celý kruh a nelze ho dát do chodu aby jsme nezlomili pár zubů.

Tak a tímto končím myslím si, že střední je prostě etapa života, která nás rozdělí od dětství a dovede k dospělosti, někdo bude oddělen šetrně jiný s ujmou, ale všichni se dostaneme na druhý břeh.

Natyka, která už chce mít tuhle etapu za sebou.

Jedem dál ...

Sat, 21 Aug 2010 22:51:02 +0200

Tak a rozhodla jsem se, že pokračuju v tom co nemá ještě název xD. Prostě se připravte na to že příjdou další min. dvě kapitoly :). Jestli máte někdo nějaká přání tak jen budu ráda (např. postavy, místa, ...) a možná to tam zapojim :).

Po té sem začnu dávat něco z DK (http://divokekmeny.cz/) zatím světy 10, 12 a 17, na jiných nejsem.

Tak a dál fakt nwm xD možná nějaké úvahy, básně a pod. pls pište věci na přání :).

Natyka ...